Jedno z míst na které jsem se v Siem Reapu těšila , byla plovoucí vesnice na největším jezeru JV Asie – Tonle Sap. Z fotek a cestopisů to vypadalo jako místo, kde může člověk nahlédnout do drsného života místních lidí. Skutečnost mě však hodně zklamala. Už cestou k této vesnici jsme míjeli v protisměru jedoucí nebo nás předjíždějící množství luxusních klimatizovaných autobusů převážející turisty ze Siem Reapu do vesnice a nazpátek. Bohužel na místě už bylo jasné, že z původní rybářské vesnice se stala velká turistická atrakce. Už není možné pronajmout si loďku a projet se s ní ve vodních uličkách . ..

Při příjezdu nás čekal na zdejší poměry luxusní souhrn staveb, kde sídlí – Asociace zdejší lodní dopravy, která spojuje všechny loďky projíždějící na jezeře a páni posedávající za přepážkou na nás vychrlili nekompromisní cenu  - 15 dolarů na osobu.  Už k této absurdní ceně na zdejší poměry nás dorazili ještě barevnou vstupenkou na tuto „atrakci“. Nicméně touha vidět jak lidé ve vesnici žijí byla silnější, tak jsme vypluli . . .

 One of the places to which I have enjoyed in Siem Reap, the floating village on SE Asia's largest lake - the Tonle Sap. For photos and travelogue, it looked like a place where a person can look into the harsh life of the local people. The fact, however, very disappointed in me. Already the way to the village we passed going in the opposite direction or overtaking us a number of luxurious air-conditioned buses carrying tourists from Siem Reap to the village and back. Unfortunately, on the spot, it was clear that the original fishing village has become a big tourist attraction. It is not possible to rent a boat and take a ride with her in the water streets. ..
Upon arrival, we waited for the local conditions summary luxury building which houses - Association of local shipping, which combines all the passing boats on the lake and gentlemen sitting around the desk to us spewed uncompromising price - $ 15 per person. Already this absurd price on local conditions reached us yet colored ticket to this "attraction". However, the desire to see how people live in the village was stronger, so we left. . .

foto: Fujifilm X-S1 __ Jedna z loděk převážející turisty // One of the boats carrying tourists

foto: Fujifilm X-S1 __ Vesnicí jsme však rychle prosvištěli a zastavili se uprostřed jezera. To bylo ohromující – všude kam se člověk podíval obrovská masa  sytě hnědé vody. Tady jsme se dozvěděli od kapitána zajímavé informace o jezeru Tonle Sap. Toto jezero zabírá v období sucha plochu  2500  km2 a hloubku 4m, v období dešťů jeho plocha čtyřnásobně !! vzroste a hlobka se vyšplhá na 10-12m. My zde byli právě v období dešťů, proto jsme všude kolem viděli zalité stromy . . . Tímto však zajimavá část projížďky skončila a dál bohužel následovala prohlídka dle scénáře místních . . .

Village, but we quickly swooped and stopped in the middle of the lake. It was amazing - everywhere you looked great mass of dark brown water. Here we learned from the captain of interesting information about the lake of Tonle Sap. This lake occupies the drought area of ​​2500 km2 and depth of 4m, the rainy season, the area has quadrupled! hlobka rises and climbs to 10-12 m. We were just there in the rainy season, so we saw all around flooded trees. . . However, the interesting part of this ride is over and unfortunately on an excursion to a scenario locals. . .

foto: Fujifilm X-S1 __ První povinná zastávka byla u krokodýlů, po mém dotazu jestli se pohybují kolem jezera mi bylo odpovězeno že ne, že je sem dovezli jako atrakci pro turisty.  Dál se nám pokoušeli vnutit sušené hadí maso a nějaký alkohol se škorpiony, po mém dotazu – obojí dovoz z Vietnamu . . . .  poprosila jsem kapitána zda by jsme se mohli více  a pomaleji projet po vesnici abychom viděli jak žijí místní lidé, kapitán který do té doby perfektně uměl anglicky, najedenou nerozuměl ani slovo . . . .  

The first stop was mandatory in crocodiles, after my query if they move around the lake, I was answered that no, it is brought here as an attraction for tourists. He kept trying to force us dried snake meat and some alcohol with scorpions, after my query - both imports from Vietnam. . . . I asked the captain whether we would be able to ride more and more slowly through the village to see how the local people live, the captain who previously spoke English perfectly, fed not understand a word. . . . 

foto: Fujifilm X-S1 __ Další povinná zastávka byla v jednom z podobných obchůdků – nechápali jsme  proč  . . .   než na nás začal dobře oblečený obchodník s elegantními hodinkami a šperky  chrlit informace o místním sirotčinci (dle jeho informací je zde kolem 150 dětí, kterým se utopili rodiče při rybaření na jezeru) a dost nepříjemně nás nutil, že musíme koupit pro sirotčinec pytle rýže či něco jiného v jeho obchůdku. Na to jsme nebyli připravení a obecně tuto formu nátlaku nesnáším . . .  My přiletěli brzo ráno a hned z letiště jsme jeli sem, proto jsme ještě neměli vybrané žádné peníze a nic jsme koupit nemohli – poslední peníze spolklo drahé vstupné . . .   když jsme nic nekoupili přestala veškerá sranda. Do té doby milý a usměvavý kapitán se synem se oba najednou zachmuřili a beze slova nás rychle odvezli zpět do přístavu . . . cestou jsme míjeli ještě několik obchůdků s výhledem na sirotčinec, kde právě další obchodníci nutili jídlo pro sirotky dalším turistům, kterých tam denně dojíždějí stovky . . .

Another mandatory stop was at one of similar shops - we did not understand why. . . than we started well dressed businessman with elegant watches and jewelry spewing information about the local orphanage (according to his information, there are about 150 children, which parents drowned while fishing on the lake) and made ​​us uncomfortable enough that we have to buy bags of rice for the orphanage or something else in his shop. That's what we were unprepared and generally hate this form of coercion. . . We arrived early in the morning and immediately from the airport we went here, so we have not selected any money and could not buy anything we - last money swallowed expensive admission. . . if we did not buy all the fun stopped. Until then, kind and smiling captain and his son were both frowned suddenly and without a word took us quickly back to port. . . the way we passed several shops with a view of the orphanage, where she was forced other traders food for orphans other tourists, of which there daily commute hundreds. . .